Inflace v eurozóně překvapila v srpnu svižnější růstovou dynamikou. Celková meziroční inflace stagnovala na 5,3 %, především zásluhou dražších energií a slabšího efektu srovnávací základny. Ostře sledovaná jádrová inflace pak dle předpokladu mírně zpomalila z červencových 5,5 % na 5,3 %, vývoj v sektoru služeb však nadále ukazuje na vysokou míru setrvačnosti cenových tlaků.
V srpnu se dočasně zastavil desinflační trend nastolený v květnu letošního roku. Z pohledu ECB je přitom důležité, že úroveň inflace, zvláště její jádrové složky, zůstává nadále až příliš vysoká, stejně jako meziměsíční přírůstky, které nejsou konzistentní s 2% inflačním cílem.
Dobrou zprávou je, že desinflační vývoj by měl znovu nabrat na síle již v září, přičemž na konci roku 2023 by se mohla celková inflace v eurozóně dostat do blízkosti 3 %. Klesat bude i jádrová inflace, nicméně pozvolnější tempem. Rizika jsou navíc vychýlena ve směru setrvačnějších tlaků v souvislosti se zrychlujícím růstem mezd. Ve směru nižší inflace může naopak působit slabší výkon ekonomiky eurozóny, která dle našeho nowcastu směřuje ve třetím čtvrtletí k mezikvartálnímu poklesu HDP.
Pokud se ECB rozhodne dále akcentovat vzad-hledící výsledek inflace oproti jejímu očekávanému vývoji, pravděpodobnost zářijového růstu sazeb je poměrně vysoká. To ostatně odráží i náš základní scénář, jenž počítá s finálním čtvrtprocentním zvýšením depozitní sazby na 4,0 %. Výsledek zářijového hlasování však není vůbec jistý a nelze vyloučit, že nová makro prognóza dodá argumenty pro stabilitu sazeb. Tuto nejistotu odrážejí i aktuální tržní sázky, které počítají s růstem sazeb s přibližně 50% pravděpodobností.
Autorem textu je Dominik Rusinko, analytik ČSOB
