Předvánoční čas je náročný pro mnoho směnných provozů, zvláště pak pro jejich zaměstnance. Čelí větší pracovní zátěži a kvůli nevhodně plánovaným směnám u nich může dojít k rozhození biorytmu a s tím souvisejícím zdravotním komplikacím. Zaměstnavatelé by proto měli pracujícím poskytnout takové podmínky, aby tento negativní dopad byl co nejmenší. Navrhuje to mezinárodní poradenská skupina Déhora, která se správným plánováním směn zabývá. Pro většinu zaměstnavatelů jsou Vánoce období špičky, kdy buď čelí rostoucí poptávce nebo dokončují zakázky. Situaci jim navíc komplikuje zvýšený zájem zaměstnanců o dovolenou a musí se proto často potýkat s menším počtem dostupných pracovních sil. Dobré plánování může ušetřit náklady plynoucí z přesčasových příplatků nebo naopak z nevyužité pracovní síly.
„Lidé nejsou stroje nebo materiál, nelze je zapínat a vypínat, kdy se zaměstnavateli zlíbí, anebo je ukládat na sklad do zásoby. Přesto lze i v hektickém předvánočním období směny plánovat tak, aby negativní následky na zaměstnance byly co nejmenší. Důležité je dát jim dostatečnou míru flexibility a možnost, rozhodovat si o své pracovní době částečně sami,“ říká Roman Urban ze společnosti Déhora.
Mezi nejvýznamnější nástroje flexibility, které lze podle expertů aplikovat ve směnných provozech, patří využití tzv. flexibilních směn. V praxi to znamená, že firma nepoužívá směnový model pracující se čtyřmi směnovými týmy, ale se šesti. Výhodou je stabilní rozvrh směn, u kterého nedochází k náhlým změnám na poslední chvíli, protože v případě jakéhokoli výkyvu se pracuje jen s flexibilní směnou. Druhým nástrojem je tzv. samoplánování směn, které umožňuje, aby se s větším množstvím práce poprali samotní zaměstnanci a volili si směny podle svých preferencí. V případě vyššího pracovního tlaku a potřeby rychlého rozhodování je lepší, aby rozhodovali sami pracující, kteří umí nejlépe posoudit své časové a fyzické možnosti.
Základním principem metody samoplánování je nechat plánování směn na samotných zaměstnancích za předpokladu dodržení jasně daných pravidel. Systém samoplánování se tak dá považovat za stabilní, a to i v době špiček, jako jsou třeba Vánoce. Využívání vlastního plánování směn je dobrovolné, směny si rozvrhují jen ti zaměstnanci, kteří v tom vidí přidanou hodnotu. S tím však souvisí i odpovědnost. Zároveň je tento koncept plánování směn spravedlivý a neplatí zde pravidlo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ a ani se nedá využívat například lepších vztahů s nadřízeným. Pokud se zaměstnanec podílí na tvorbě rozvrhu, není možné, aby dostal směnu příkazem. To platí právě naopak pro ty zaměstnance, kteří nehrají v systému samoplánování týmově.
