Podpora demokracie mezi mladými v Evropě a v USA je na historicky nejnižších úrovních. Ukazuje to průzkum Centra pro budoucnost demokracie při univerzitě v Cambridge, který staví na čtyř milionech respondentů zpovídaných průběžně mezi lety 1973 až 2020. „Důvodů, proč tomu tak je, může být řada. Mezi těmi ekonomickými to však bezesporu bude zkušenost posledních 15 let, ve kterých si svět prošel hned dvěma (v případě Evropy dokonce třemi) ekonomickými otřesy: velkou finanční krizí, euro-krizí a nyní COVID krizí,“ říká hlavní ekonom Patria Finance, který na průzkum upozornil. Jak doplňuje, ukazuje se, že lidé opouštějící vzdělávací systém v recesích mají smůlu: hůř se jim shání práce a na jejich výplatní pásce to může být cítit ještě roky po konci krize. „To možná není takový problém v ekonomikách s pružným trhem práce jako je Česko. V řadě jiných evropských zemích však nezaměstnanost mezi mladými zůstává na extrémně vysokých úrovních – ve Francii okolo 20 %, v Itálii okolo 30 % a ve Španělsku dokonce okolo 40 %,“ konstatuje Bureš.
Druhým velkým problémem pro mladé generace je způsob, jakým se snaží vlády a centrální banky na krize reagovat. Pozitivní skutečností je, že reakce rozpočtové a měnové politiky, zejména v poslední COVID krizi, je natolik výrazná, aby nedocházelo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti a tlaku na pokles cen ve stylu velké deflace třicátých let minulého století. Na druhou stranu nové měnově-politické nástroje, zejména kvantitativní uvolňování, mají i své vedlejší účinky. K těm patří výrazný tlak na růst cen aktiv od akcií po nemovitosti. „A právě kvůli tomu bohatnou v poslední dekádě ti, co již nějaký majetek mají, a relativně chudnou mladší generace. U akcií to není problém, ale drahé nemovitosti a pokračující urbanizace silně omezují mladým generacím manévrovací prostor,“ říká Jan Bureš.
Dostupné statistiky ukazují, že ve věkové skupině 25-34 let v poslední dekádě viditelně roste podíl těch, co stále žijí se svými rodiči – to platí pro USA, Velkou Británii i Německo. A to může živit pocity frustrace.
Nárůst nedůvěry v demokracii u mladších generací zatím ve volbách nebyl tolik cítit, protože váha jejich hlasů není tak výrazná. Podle demografických odhadů by však v rámci bohatých zemí G7 měla růst a na konci dekády budou mileniálové a generace Z tvořit stejně silnou skupinu jako všechny starší ročníky dohromady.
