Zpřesněný odhad Českého statistického úřadu týkající se růstu české ekonomiky ve třetím kvartále ukázal na stejnou dynamiku jako v první polovině roku. Mezičtvrtletní růst tak byl revidován mírně výše z 0,3 % na 0,4 %. Meziroční číslo ve výši 1,3 % zůstalo nezměněno. Růst tuzemské ekonomiky tak směřuje k 1% růstu v souladu s naší prognózou.
Nepřekvapivě hlavním tahounem české ekonomiky je domácí poptávka. Výdaje na konečnou spotřebu stouply mezičtvrtletně o 0,5 % a meziročně o 2,5 %, přičemž útraty domácností byly mezičtvrtletně vyšší o 0,7 % a meziročně o 2,2 %. Právě nízká spotřeba domácností stahovala českou ekonomiku do hlubin v minulých letech, nyní je tomu sice naopak, ale při porovnání s posledním předpandemickým kvartálem je stále nižší o 4,7 %.
V případě výdajů vládních institucí došlo k mezičtvrtletnímu poklesu o 0,1 %, ale k meziročnímu navýšení o rovná 3 %. Z toho lze usuzovat, že se příspěvek fiskální politiky na růst HDP snižuje, ale v žádném případě nemá výraznější negativní důsledky. Hlavní negativum struktury růstu české ekonomiky je záporný příspěvek tvorby hrubého fixního kapitálu.
Ta mezičtvrtletně poklesla o 1,2 % a meziročně o 0,8 %, když klesly zejména investice do obydlí, do ICT a ostatních strojů a zařízení. Naopak vzrostly investice do budov a staveb a dopravních prostředků. Takto směřované investice ovšem české ekonomice nepřinesou prosperitu v dalších letech. Pokud nebudou mít lidé kde bydlet, budeme přicházet o kvalifikovanou pracovní sílu, bez které se neobjede žádná ekonomicky silná země.
Dalším důležitým segmentem jsou investice do technologií, protože pokud chceme transformovat tuzemskou ekonomiku z „montovny“ na moderní ekonomiku, není jiná možnost než podporovat v co nejvyšším měřítku výzkum, vědu a nejnovější technologie. K tomu ovšem aktuálně nepřispívá měnová politika ČNB, která drží sazby stále na velmi restriktivní úrovni a podle naší prognózy nečekáme v tomto ohledu výraznější změnu kurzu.
Zahraniční poptávka zaostává, když se oživení u našich hlavních obchodních partnerů, zejména Německa, neustále posouvá v čase. Vývoz mezičtvrtletně sice stoupl o 1,9 %, ale růst dovozu byl ještě rychlejší (+3,2 %). V meziročním srovnání export vzrostl o 4 % především díky vývozu motorových vozidel, ale příspěvek automobilového průmyslu nemusí být v dalších měsících tak silný.
Kromě velmi pomalého oživení ekonomik Německa i celé eurozóny je hlavním rizikem pro příští rok nástup Donalda Trumpa do úřadu prezidenta USA, který jasně deklaruje, že zavede cla na dovoz z Číny, Kanady, Mexika, ale také z EU. To může mít zcela zásadní dopad na malou otevřenou ekonomiku, jakou je ta naše, ať už přímo či nepřímo (především prostřednictvím Německa). Negativní vliv i nadále měla změna stavu zásob, ale její záporný příspěvek v meziročním srovnání činil pouze -0,7 p.b, což je výrazné zpomalení oproti předchozím čtvrtletím.
Hrubá přidaná hodnota vzrostla mezičtvrtletně o 0,8 % a meziročně o 1 %. K mezičtvrtletnímu růstu přispěl hlavně průmysl (+1,5 %) či peněžnictví a pojišťovnictví (+2,8 %).
Zpřesněný odhad růstu české ekonomiky ve třetím kvartále i přes mírnou revizi nezměnil naše očekávání celoročního růstu okolo 1 %. Tažnou silou je spotřeba domácností na pozadí růstu reálných mezd.
Autorem textu je Martin Kron, analytik Raiffeisenbank
