Inflace nás v posledních dvou měsících překvapovala vesměs nižšími výsledky – v srpnu meziroční dynamika dokonce lehce poklesla ze 17,5 na 17,2 %. Do značné míry je to ovšem důsledek pozdějšího navyšování ceníků energetických společností, než jsme očekávali my i celý trh. I proto jsme jen v čase posouvali dosažení inflačního vrcholu směrem ke konci roku. Co teď ovšem udělá s inflací zavedení stropů na ceny plynu (3 Kč za KWh) a elektřiny (6 Kč za KWh) od listopadu tohoto roku?
Výsledek se odhaduje vzhledem k většímu počtu tarifů a typů zákazníků složitě. Zdá se však, že v srpnu většina společností nabízejících domácnostem plyn a elektřinu byla se svými základními tarify viditelně pod navrhovanými cenovými stropy. Navyšování základních tarifů by tedy mělo ještě inflaci ke konci roku posunout výše. Jen vrchol bude o něco níže, než jsme očekávali a pravděpodobně se nepřiblíží původně očekávaným 20 %.
Z pohledu centrální banky to však tak jako tak v tuto chvíli mnoho nemění. Holubičí většina v obměněné bankovní radě nevnímala jako ústřední problém energetickou inflaci, protože věří, že si s ní ekonomika sama poradí skrze ochlazení poptávky. Důležitější jsou pro ni proto poslední čísla z reálné ekonomiky (maloobchod, průmysl), která víceméně potvrzují narativ o hospodářském poklesu ve třetím kvartále. Pokles to může být menší, než ČNB očekávala, a provází ho také rychlejší růst mezd – tato pozitivní překvapení však zatím podle nás nejsou dostatečně velká na to, aby vedla obměněnou bankovní radu k zvyšování úrokových sazeb.
Může něco mentální nastavení holubic v ČNB ještě změnit? Možná nakonec rostoucí tlak na českou korunu, která se ve světle rychlého zvyšování úrokových sazeb v eurozóně i v USA bude muset vypořádat s rychle se zužujícím úrokovým diferenciálem. Devizové rezervy centrální banky jsou stále vysoké, ovšem za poslední půl rok se výrazně ztenčily – odhadujeme, že ČNB do konce srpna použila na obranu koruny přes 25 miliard eur.
Autorem textu je Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
