Na pomalý růst produktivity, který Evropě vyčítá “Draghiho zpráva”, upozorňuje také Banka pro mezinárodní platby v jednom ze svých nejnovějších výzkumů. Ukazuje na zajímavý fenomén – od pandemie COVID 19 napříč vyspělým světem produktivita stagnuje s výjimkou USA. Podle Banky pro mezinárodní platby je úroveň produktivity napříč Evropou pod úrovní roku 2019, zatímco v USA je viditelně výše (dokonce lehce nad trendem). Jak si to vysvětlit?
Banka pro mezinárodní platby na prvním místě uvádí flexibilnější trh práce, který umožňuje americkým firmám jednodušeji nabírat i propouštět. To se ostatně projevilo i v průběhu pandemie, kdy míra americké nezaměstnanosti vzrostla v extrémních měsících o deset procentních bodů, zatímco v eurozóně zhruba o jeden. Rychlá sektorová rotace ale pravděpodobně tentokrát nevysvětluje vše.
Část příběhu jde i za výraznějším rozpočtovým stimulem americké vlády, který byl štědřejší a pravděpodobně lépe “zacílený” na podporu nového byznysu – podpora high tech a zelených investic podpořila ochotu investorů “brát na sebe riziko” a vedla k růstu trhu s rizikovým kapitálem.
Pravdou však je, že v důsledku toho vypadá americká rozpočtová situace velmi neutěšeně a Spojené státy na rozdíl od Evropy čeká výraznější fiskální “dieta”. Proto Banka pro mezinárodní platby předpokládá zvolnění dynamiky produktivity i v USA. A pak tu zůstává otázka, co ve světě s pomalým růstem produktivity (pod tlakem deglobalizace a dekarbonizace) mají dělat centrální banky?
Varování je jednoduché – měnová politika bude muset zůstat ve vyspělém světě relativně utažená i při pomalejším hospodářském růstu. Jinak bude složité obnovit natrvalo cenovou stabilitu a centrální banky si budou zahrávat i se stabilitou finanční (příliš uvolněná měnová politika může například vést k bublinám na realitních trzích).
Autorem textu je Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
