Světová politika i globální obchod prochází neklidným obdobím. Kromě války na Ukrajině ovlivňují světový pořádek rostoucí mocenské i ekonomické ambice zemí jako Čína, Indie, Rusko, ale i ropných producentů. Jak se v tomto světě vyznat a na co si dát pozor v rozhovoru rozebírá geopolitický analytik Jozef Hrabina, konzultant a zakladatel společnosti GeopoLytics.
Jozef Hrabina je konzultant ve věci politických a geopolitických rizik, politickým vědám, geopolitice a mezinárodní politice se věnuje zhruba deset let. Působil v akademickém prostředí, neziskovém sektoru i v byznyse. „Se státní sférou spolupracuji na různých analýzách, či programech na edukaci firem, které dělají zahraniční obchod a vysvětluji jim jaký vliv mají politická rozhodnutí na jejich byznysové aktivity,“ říká v rozhovoru pro Aexport.
Jaký vliv mají podle vašich zkušeností politická rozhodnutí na byznys?
Politika a byznys jsou dvě oddělené nádoby, respektive dvě oddělené dimenze, které se ale navzájem dosti ovlivňují. Byznys častokrát rozmýšlí pragmaticky přímočaře a mimo regulace a překážky. Politika se pohybuje v trošku jiných dimenzích: nerozmýšlí v rovině zisků a toho, jak nejlépe vydělat či jak nejefektivněji spravovat věci. Politika je konstantní balancování mezi stranou, voličem a externí konkurencí a do tohoto procesu vstupují různé politické hodnoty a tím i určitým způsobem ovlivňují tvorbu politik a regulací, které mají často dopad na byznys, respektive tvoří byznysové prostředí. Byznys proto potřebuje rozumět politickému myšlení, aby se připravil na budoucí politiky, konflikty, případně aby chápal, či je status quo neměnný, a nebo naopak.
Co v současné době ovlivňuje geopolitickou a ekonomickou situaci na světě více? Je to konflikt na Ukrajině nebo soupeření mezi USA a Čínou, nebo je někde ještě jiný zdroj neklidu a turbulencí?
V moderních dějinách lidstva pozorujeme různá období, kdy se střídá komplementarita byznysu a politiky ve svých protiřečeních si. Jedno komplementární období právě máme za sebou. Je jím konec studené války, po které se bavíme o unipolárním či hegemonistickém uspořádání světa, kdy se světová ekonomika vezla na vlně globalizace-westernizace pod vlajkou liberálního pořádku vedeného Spojenými státy. Dnes už máme multipolaritu, tedy více mocenských center, více soupeření, více konfliktů. Kde se stala chyba? Nebo kde nastal zlom? Ten definujeme jako přerod do multipolarity a toto období změn bývá nejturbulentnější. Je to přirozený proces, kdy potenciál moci jednotlivých zemí se vyvíjí různě. Každá země má jiný vývoj, má jiné politiky. Někteří jsou úspěšnější, jiní méně úspěšnější. A s tím zcela zákonitě přijdou země, které jsou ve svých politikách úspěšné a tím začnou ohrožovat prvenství jiných zemí.
O jakých státech je řeč?
Mluvím o Číně nebo Indii. Skrze to se pak začne měnit rovnováha moci. A takové období, kdy se střídá hegemon – anebo ani ke střídání hegemonů nemusí dojít, protože dnes hovoříme spíš o multipolaritě, v níž za jeden z pólů počítáme i Rusko – se nazývá redistribuce moci. A tato období redistribuce moci jsou známá svojí vysokou konfliktností, protože mocnosti periferie – v tomto případě Rusko, Čína, ale i Indie – se snaží získat co nejvíc vlivu na úkor upadajícího hegemona. To ale neznamená, že USA jsou v úplném úpadku, ale jsou v relativním úpadku.
Co znamená relativní úpadek?
To znamená, že doteď neexistovala na mezinárodní scéně taková síla, která by ovlivnila USA a jejich bezprecedentní pozici. Ale stačí velmi málo na to, aby globální pozice hegemona byla nějakým způsobem narušena, protože země, o kterých jsme tady hovořili – tedy Rusko, Čína, Indie – jsou velmi aktivní ve svých regionech, kde jsou navíc nejsilnější. A proto je jasné, že Spojené státy si nejsou schopny udržet své pozice v regionech jako je centrální nebo jihovýchodní Asie a možná bych dokázal diskutovat i o tom, že tomu tak je i ve východní Evropě. Zkrátka taková období jsou známá svou turbulentností z politických rozhodnutí, protože se bavíme o mocenských bojích. Když bychom se podívali do historie, něco podobného se dělo v období napoleonských válek, ale i v časech 1. či 2. světové války. A dnes se to děje taktéž.
Od ruského vpádu na Ukrajinu už uběhne brzy rok a půl. Na začátku vystřelily vzhůru ceny paliv a energií, nyní lze říci, že už jsou stabilizovány. Některé země jako Indie nebo Čína ale vystupují vůči Rusku velice pragmaticky a jeho agresi neodsoudily. Díky tomu mohou čerpat suroviny a energie z Ruska, mnohdy za nižší cenu.
O tom jsem přesně hovořil v předcházející odpovědi. V zásadě nyní pozorujeme multipolaritu a Rusko například od Severní Korei nebo Íránu je příliš důležitý producent surovin na to, aby ho Indie vynechala. Navíc když se podíváme na geopolitiku Indie, tak ta má dlouhodobé problémy s Čínou. A kdyby se Indie přidala na stranu západních zemí při odsouzení Ruska jeho válce na Ukrajině, tak by byla geograficky obklíčena svými nepřáteli. Zajímavé je, že my ve finále nakupujeme ropu z Ruska, ale jen pod indickými vlajkami. Dokonce máme informace, že ropa z Ruska stále proudí i do USA. V podstatě tam je vidět pragmatismus a princip multipolarity, který je zahrnutý v rovnováze moci a v balancování mezi zájmy jednotlivých velmocí. A Indie je vlastně jakési ztělesnění toho, jak bude svět vypadat v budoucnosti a každý si půjde hlídat své vlastní zájmy. Indie se k nám připojí, až to pro ni bude výhodné.
A co Čína a její pragmatismus? Jak hodnotíte její postavení? Vždyť i řada západních zemí jí nadbíhá nebo ví, že se bez ní zcela neobjede…
Já sám jsem zastánce pragmatického přístupu k Číně. Je potřeba si uvědomit, že čínské investice do kritické infrastruktury jsou často politicky motivované. Čína záměrně nabízí velmi výhodné nákupy či dodávky, protože vstupem do kritické infrastruktury se dostává k velmi důležitým datům o našem fungování, a nebo dokonce dokáže svými rozhodnutími ovlivnit chod země, ve které takovou investici realizovala. Ale na druhou stranu je třeba si uvědomit, že Čína je druhá největší ekonomika na světě a velmi málo zemí v našem okolí má aktivní saldo s Čínou. Tedy pokud nějaké takové vůbec najdeme. Čína je největší výrobce spotřební elektroniky na světě, kterou používají všichni. Od malých dětí až po nadnárodní korporace. Nyní jde o to, abychom se k tomu nějakým způsobem snažili přistupovat pragmaticky, ale i opatrně. Do toho „opatrně“ patří i krádeže duševního vlastnictví. Víme, že americké společnosti přicházejí ročně o 200 až 600 miliard dolarů kvůli krádežím duševního vlastnictví právě čínskými společnostmi. Je tedy potřeba se zaobírat otázkou, jak se v těchto záležitostech ochránit před predátorskými praktikami a zároveň jak dále pokračovat v byznyse s Čínou.
A jak tedy?
Musíme zkrátka brát v potaz, že Čína je obrovský kolos, který se nedá ignorovat, a zároveň je to významný článek v dodavatelských řetězcích elektromobility, na které jsme na celém světě postavili dekarbonizaci. Jedním z nejdůležitějších dopravních uzlů na světě, který by byl nejvíce zasažen potenciálním konfliktem, je tchajwanská úžina mezi Čínou a Tchaj-wanem. Skrz tuto úžinu proplouvá nebo může proplout i 88 procent globální flotily. Celý problém je komplexní a základním předpokladem je skrze konzultační činnost přinést firmám strategii, jak dělat byznys s Čínou. Aby při něm nepřišly o svoje duševní vlastnictví, aby neztratily svoji investici nebo aby nesloužily jako brána pro různé čínské špionážní aktivity u nás. To by bylo velmi užitečné.
Jak hodnotíte vliv na světové hospodářství ze strany Saúdské Arábie a další ropných velmocí v Perském zálivu, ale i gigantů jako například Brazílie?
Jak jsem již zmiňoval, je tu zřejmý rostoucí vliv zemí periferie nebo států, které nejsou tak velké jako Spojené státy americké a nebo Čína, ale jejich vliv budeme vnímat stále častěji a silněji. Například Saúdská Arábie v rámci organizace OPEC a nebo OPEC samotný sehrály velkou roli při ukrajinském konfliktu, kdy v podstatě diktovaly ceny pohonných hmot a tím pádem z části určovaly i kontribuci cen paliv do celkové inflace. Věci se vyvíjejí směrem, kdy tyto státy budou mít stále silnější a silnější pozici a hlavně, jednotlivé velmoci ve světě budou soupeřit o jejich přízeň, tak jak to vidíme v přibližování se západu Indii, kdy v tomto procesu jsou jednoznačným motorem Spojené státy americké. Takto to uvidíme i na takzvaném globálním jihu. Například v Africe již probíhá velmi intenzivní soutěž o jednotlivé země prostřednictvím různých investičních stimulů, konzultací, dotací a fondů. My už to vidíme ve velmi intenzivní podobě, ale jen se o tom u nás málo informuje.
Už jsme zmínili, že geopolitická situace je složitá a neustále se mění. Jak se v této změti dějů mají orientovat české a slovenské firmy a obzvlášť jsou-li orientované na export?
V daný moment existuje velmi málo služeb, které by firmám poskytly vnitřní náhled do politických nebo geopolitických změn, které se dějí v regionech, jenž pro ně mohou být atraktivní na investice. Samozřejmě ideální je si najít člověka, který je znalý dotyčného regionu. Měl by to být člověk, který zná místní jazyk, který zná politické nuance a ideálně by to měl být takový člověk, který by mohl zastupovat dotyčnou firmu před politickými představiteli. Protože na rozdíl od Evropy, kam většina našich firem exportuje, tak v zemích afrických, středoasijských nebo blízkovýchodních jde politika a byznys ruku v ruce o mnoho víc než u nás.
Velmi často potřebujete identifikovat a najít nejsilnějšího člověka v hierarchii, který vám otevře dveře, provede vás přes tu zemi a dostane vás do blízkosti decision-makerů, kteří vám pak mohou pomoci s vaším byznysem. Tímto role konzultantů jako jsem já samozřejmě nekončí. Potom totiž ještě přichází těžší fáze, během které je potřeba dohlédnout na to, aby byznys proběhl tak, jak firma potřebuje. Přece jen v těchto oblastech dodržování termínů tolik nefunguje a také se často bavíme o korupci. Co se týče geopolitických změn, tak je výhodné buď si zaplatit některé služby, které vám dávají informace mimo média. Mějme na vědomí, že média mohou být zkreslená a inside informace podléhají nějakému stupni utajení.
Které největší hrozby stojí před středoevropskými ekonomikami a naopak jak zde vidíte příležitosti?
Největší hrozbou je určitě deindustrializace a máme tu pak produkční inflaci někdy na úrovni 40 až 50 procent, která malé podniky absolutně ničí. Jsou tu vysoké ceny výrobních vstupů. My jako vysoce industrializované země jsme citlivé na tyto věci. Samozřejmě, že v těchto podmínkách lze nějaké časové období podnikat, ale zároveň je potřeba si uvědomit fakt, že všechny tyto vstupy do výroby na jejím konci ovlivní cenu produktu a když váš produkt není konkurenceschopný v globální produkci a konkurenci, tak to váš byznys může položit. Tohle je tedy podle mne největší hrozba.
Druhou největší hrozbou je válka na Ukrajině, která se už táhne docela dlouho. Tento konflikt, který váže značné prostředky na obranu, obírá státy o potenciální opatření na zlepšení ekonomického prostředí. Dalším aspektem je pak fyzická bezpečnost v celém regionu, z níž pak může vyplývat nízká atraktivita pro potenciální investory. S těmito problémy však přichází i několik příležitostí. Tou hlavní je – což můžeme nyní vidět na příkladu Polska, kde Intel dělá velkou investici na výrobu procesorů – fakt, že dochází ke zkracování globálních zásobovacích tras a to může do budoucna přinášet příležitosti. Země střední Evropy tak mají možnost přilákat velké množství investorů s vysokou přidanou hodnotou. Je to pro nás velká příležitost, já osobně o tom hovořím již několik let. Z čeho mám trošku obavu jsou zdejší regulace. Evropa sama o sobě je dost přeregulovaná, zatímco v Číně nemají problém s ničím. Skvělým příkladem toho je výstavba továrny na automobily Tesla v Šanghaji. Zatímco v Berlíně trvalo nějakou dobu, že společnost vůbec získala potřebná povolení, v Šanghaji za stejnou dobu už stála fabrika a pokud se nemýlím, tak dnes už vyrábí.
Na závěr se ještě zastavme u vašich aktivit. Jste zakladatel společnosti GeopoLytics. Čemu se věnuje?
Mně se tak zalíbila idea snažit se vysvětlovat povahu politických rozhodovacích procesů a jejich vlivu na konečný byznys. Ještě velmi málo byznysu tomu rozumí a dostáváme se do fáze, že obchodu začíná docházet, že ho politika může poškodit. Mám na mysli protiruské sankce nebo současná situace s Čínou a jednotlivé byznysy poznávají, že politická rozhodnutí na ně mohou mít až ničivý dopad.
Co bylo pro vás impulsem k jejímu založení?
Myšlenka vzniku GeopoLytics už je tu déle. Dal jsem se do kupy se svým bývalým zaměstnavatelem. Z počátku jsme založili think-tank Analytica Danubiana, ale kvůli tomu, že jsem měl full-time pracovní povinnosti u mého bývalého zaměstnavatele, tak jsem neměl čas na jeho rozvoj. Později jsem se k této myšlence vrátil obohacený o poptávku společností zasažených politickou situací. Mnohokrát jsem viděl symptomy toho, jak firmy nedokáží zpracovávat politickou dimenzi myšlení nebo mantinely, ve kterých se politici pohybují a častokrát se ptaly, co s tím mají dělat. Proto se nezřídka se dostávaly do sporů, které nikam nevedly.
S válkou na Ukrajině přišly časté dotazy bank, pojišťoven a firem, jak se bude situace vyvíjet a jaké si mají dělat plány. Do roku 2020 jsem studoval na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů, takže jsem celkem rozuměl Eurasii a stále se profiluji jako expert na Euroasii. A tudíž jsem měl několik klientů, pro které jsem začal dělat zpravodajské analýzy. A když jsem skončil u svého bývalého zaměstnavatele, tak jsem řešil, co budu dělat dál. Zda mám jíst směrem, že se někde nechá zaměstnat nebo přetavím tyto občasné analýzy do plnokrevných klientů a tak nějak se mi to podařilo.
Jaké nabízíte svým klientům služby?
Dnes jsem na tom tak, že kromě toho, že mám strukturu freelancerových analytiků po celé Eurasii, kteří pro mě a pro moje klienty dokážou dodávat materiály, které jsou jim užitečné při plánování jejich byznysových aktivit a pro vyvarování se rizik spojených s geopolitickou, politickou nebo makroekonomickou situací, tak jsem zjistil, že mnoha firmám je potřeba radit nebo customizovat servis pro jednotlivý byznys a pro jednotlivé země, ve kterých se nachází. Proto se snažím pracovat se dvěma či třemi firmami či klienty a vysvětlovat jim dopady na jednotlivých případech jejich byznysů.
Nerad to říkám, ale je to jakési vzdělávání firem o povaze politického rozhodování a jeho vlivu na jejich aktivity. A protože žádný CEO není rád, když mu někdo něco vysvětluje nebo ho poučuje, tak se to snažím podávat velice jemně. Žádný CEO, který má fungující firmu v mezinárodní obchodě, nechce být poučován nějakým konzultantem o svém byznysu. Třetí pilíř našich aktivit jsou různá členství a pravidelné produkty, které máme rozeběhnuté s mojí partnerkou Velinou Tchakarovou (FACE- For a Conscious Experience), která je bývalou ředitelkou Rakouského institutu pro zahraniční a evropskou politiku. Spolu se snažíme pokrývat nejdůležitější události na týdenní či měsíční bázi. Snažíme se vytváře trendy v různých událostech, které sledujeme. Ona je expertka na Čínu, Indii a spojení Čína-Rusko. To je pak dobré propojení s mojí eurasijskou profilací. Společně pokrýváme velké regiony a zatím se nám to daří.
Přihlásit se k odběru informací můžete přímo na webu www.geopolytics.eu.
