Ještě před pár měsíci by se zdála být úvaha o tom, že Fed zvedne oficiální úrokové sazby do pásma 5,25-5,50 % jako téměř absurdní. No a vida – je to tady. Ovšem ani dnešní zvýšení o 25 bazických bodů nemusí být ze strany Fedu tím posledním v tomto cyklu.
Další utažení měnové politiky v USA přitom paradoxně přichází v situaci, kdy inflace je zjevně na sestupu a to nejen díky klesajícím cenám energií. Většina klíčových položek v jádrové inflaci je již rovněž na sestupné dráze a zdá být jen otázkou času, kdy meziměsíční měsíční přírůstky cenové hladiny budou opět konzistentní s dvouprocentním inflačním cílem.
Proč tedy Fed vůbec zvyšuje úrokové sazby, když jejich reálná úroveň již je na poměrně vysoké a restriktivní úrovni a na v pozadí stále běží proces kvantitativního utahování?
Vysvětlit něco takového na tiskovce novinářům nebude pro šéfa Fedu J. Powella nic jednoduchého. Powell bude stavět svoji argumentaci na stále velmi napjatém trhu práce, který svědčí o tom, že (agregátní) poptávka je velmi silná. To konec konců může potvrdit i zítra zveřejněný výsledek HDP za druhý kvartál. Detaily tohoto reportu mohou navíc odhalit, že oživují některé segmenty poptávky, které by měly být citlivé na úrokové sazby (jako např. rezidenční investice). A to se Fedu – jehož největší nepřítel je aktuálně poptávková inflace – nemusí vůbec líbit, stejně tak jako fakt, že finanční podmínky jsou v americké ekonomice i nadále velmi uvolněné.
Jaký vzkaz tedy Jay Powell vyšle k dalším týdnům a měsícům? Podle našeho názoru přiměřeně jestřábí, když ve hře zůstanou všechny možnosti – tedy další zvýšení sazeb v září, eventuálně až v říjnu či již vůbec. Powell, tak jako již několikrát, určí jako klíčové vodítko příchozí makro data, která mohou být během tohoto léta ještě velmi zajímavá a překvapivá a to jak na straně inflace, tak na straně konjukturálních údajů.
Autorem textu je Jan Čermák, analytik ČSOB
