Globální měnová politika se uvolnila, což se projevuje rostoucím snižováním úrokových sazeb ve většině zemí světa. Zároveň se na světových trzích podařilo dostat pod kontrolu inflaci. „Navzdory takto výrazným stimulačním a fiskálním opatřením neočekáváme, že by globální ekonomika ve druhé polovině roku 2024 rostla tak rychle, jako v prvních šesti měsících letošního roku. A to ani navzdory očekávanému dalšímu snižování úrokových sazeb ze strany amerického Fedu. Mnohé nasvědčuje tomu, že podmínky budou v příštím roce výrazně podporovat zrychlování globálního růstu v čele s rozvíjejícími se ekonomikami,“ říká Dr. Arun Singh, hlavní globální ekonom společnosti Dun & Bradstreet.
Rozvíjející se ekonomiky budou v roce 2025 pokračovat v růstu napříč regiony. Slabší dolar může zvýšit rizikový apetit investorů usilujících o vyšší výnosy, a tím podpořit příliv zahraničního kapitálu a zahraničních investic do rozvíjejících se ekonomik, což podpoří ekonomiky a podniky v těchto regionech.
Vzhledem k tomu, že inflace by se měla ve čtvrtém čtvrtletí roku 2024 a v příštím roce nadále snižovat, a vzhledem k obecně zdravým makroekonomickým základům se zdá, že další snižování sazeb v rozvíjejících se ekonomikách je na spadnutí, což usnadní podmínky půjčování peněz.
Silnější růst v Indii, v dalších částech rozvíjející se Asie a v některých částech Latinské Ameriky může být dostatečný k tomu, aby vyvážil mírně pomalejší růst v pevninské Číně.
Růst americké ekonomiky nadále postupně zpomaluje a vypadá to, že se bude dále zpomalovat, protože nezaměstnanost roste – ale neočekáváme, že by se ekonomika překlopila do recese. Naopak v Evropě rostou obavy, že Německo opět sklouzne do recese, což vytváří nejisté vyhlídky pro evropskou ekonomiku a regionální politiku do roku 2025.
Východní Evropa se nachází v kritické fázi oživení, která se vyznačuje stabilním růstem, klesající inflací a postupně uvolněnou měnovou politikou, jež stimuluje další růst. Vzhledem k tomu, že region čelí geopolitickým výzvám a problémům na trhu práce, bude pro zajištění dlouhodobé ekonomické odolnosti zásadní jeho zaměření na digitální transformaci, investice do infrastruktury a rozvoj lidského kapitálu.
Východní Evropa by měla v roce 2024 dosáhnout tempa růstu HDP mezi 3,0 % a 4,5 %, které bude podpořeno silnou domácí spotřebou, oživením zahraničních investic a postupným oživením na exportních trzích. Očekává se, že země jako Polsko, Rumunsko a Česká republika budou v čele tohoto růstu, zatímco země jako Rusko, Bělorusko a Ukrajina budou zažívat ekonomickou poptávku poháněnou válkou.
Průměrná míra inflace v celém regionu dosahuje přibližně 4,5 %, což je výrazné snížení oproti předchozím maximům, které lze přičíst zejména poklesu cen energií a zvýšení efektivity dodavatelského řetězce. Centrální banky zaujímají opatrný přístup a pravděpodobně udržují stabilní nebo mírně snížené úrokové sazby, aby podpořily hospodářský růst a zároveň řídily inflační očekávání.
S tím, jak oživení nabírá na síle, se předpokládá, že průměrná míra nezaměstnanosti ve východní Evropě do konce roku 2024 klesne na přibližně 5,5 %. To odráží utahující se trh práce, přičemž odvětví, jako jsou technologie, zdravotnictví a kvalifikované profese, pociťují značný nedostatek pracovních sil.
Polskou ekonomiku podporují silné spotřebitelské výdaje, infrastrukturní projekty a odolný sektor služeb. Očekává se, že inflace se v roce 2024 ustálí na úrovni kolem 4,0 % a nezaměstnanost by měla klesnout na 4,8 % v důsledku rostoucí poptávky po pracovní síle v různých odvětvích.
Rumunsko těží z rostoucí soukromé spotřeby a zahraničních investic, zejména do technologií a obnovitelných zdrojů energie. Jeho míra inflace by se měla pohybovat kolem 3,8 %, což odráží účinnou měnovou politiku a stabilizaci cen potravin.
Růst České republiky bude tažen silnou výrobní základnou a exportní výkonností, přičemž nezaměstnanost by měla zůstat nízká na úrovni 3,9 %.
Pokud jde o Ukrajinu, pokračující konflikt má nadále vážný dopad na růst, přičemž hospodářské oživení brzdí značné škody na klíčové infrastruktuře a dodávkách energie. V případě Ruska je růst udržován válečnou výrobou a zvýšenou zaměstnaností, ačkoli dlouhodobá udržitelnost tohoto modelu je zpochybňována, neboť širší ekonomika čelí rostoucím problémům.
