Vývoj na eurodolaru byl v prvních třech čtvrtletích letošního roku hodně jednostranný. Kontinuální posilování amerického dolaru, přičemž krátkodobé korekce na dočasně silnější eurové úrovně bylo vhodné využít pro nákup americké měny.
Dolar v průběhu letošního roku posílil z necelých 1,15 až těsně pod úroveň 0,96 USD/EUR v závěru září. Tři čtvrtletí fungující vzorec „nakupuj dolar při poklesu“, však v říjnu a především nyní v listopadu začíná dostávat trhliny.
To platí obzvláště po první polovinu listopadu, kdy dolaru nepomohlo ani další zvýšení úrokových sazeb ze strany americké centrální banky (Fed) o 75 bazických bodů, ani poměrně silná čísla z pracovního trhu (NFP) za říjen. A po nižším růstu říjnové spotřebitelské inflace v USA dolar prudce oslabil až na aktuálních 1,04 USD/EUR.
Uvadající trend posilujícího dolaru lze dobře vidět z pohledu technické analýzy. V listopadu se obchodování na eurodolaru poprvé od června 2021 nacházelo výrazně na 100denním klouzavým průměrem a aktuálně je testován 200denní klouzavý průměr, který je poměrně vhodným indikátorem pro určení dlouhodobého trendu.
Americký dolar navíc v listopadu neoslabuje výlučně jen proti euru, ale de facto vůči všem hlavním měnám, což dobře ilustruje tzv. dolarový index (DXY), který se nachází na nejnižších hodnotách za poslední tři měsíce.
Společně s uvadajícím trendem posilujícího dolaru jde ruku v ruce i vrchol spotřebitelské inflace v USA a vrchol úrokových sazeb. Zatímco v průběhu letošního roku překvapovala spotřebitelská inflace (CPI) v USA, především její jádrová složka, většinou směrem nahoru (vyšší růst cen), tak v říjnu jádrová inflace zaostala výrazně za tržním konsenzem a v meziročním vyjádření zpomalila na 6,3 % ze zářijových 6,6 %.
Fed sice jasně avizoval, že chce vidět udržitelné zpomalování inflace potvrzené na několika po sobě jsoucích měsících, ale finanční trhy jsou vpřed hledící a snaží se obratem diskontovat budoucnost do současné hodnoty. To, že Fed preferuje pro inflaci index PCE, není, ve světle zpomalujícího CPI, až tak podstatné.
S vrcholem inflace se v USA pozvolna blíží i vrchol úrokových sazeb. Popravdě, spekulovat o tom, jestli hlavní sazba Fedu (federal funds rate) bude kulminovat v pásmu 4,75 -5 % nebo se dostane až lehce přes 5 %, nepovažuji až za tak klíčové (to v tuto chvíli pravděpodobně neví ani američtí centrální bankéři).
Pro eurodolar bude důležité to, jak dlouho bude Fed sazby na vysokých hodnotách držet, kam se s úrokovými sazbami a utahováním měnové politiky (redukce bilance) dostane v roce 2023 Evropská centrální banka a to, jak dlouhou a hlubokou hospodářskou recesí si eurozóna v nadcházejících čtvrtletích projde.
V neposlední řadě je zde samozřejmě válečný konflikt na Ukrajině, jehož ukončení by mělo nepochybně pozitivní dopad na sentiment na finančních trzích, ale ceny energií v Evropě by zůstaly i nadále výrazně nad cenovou hladinou z první poloviny r. 2021.
V lecčems může hodně napovědět prosinec, když na začátku prosince budou v USA publikována listopadová čísla z pracovního trhu a spotřebitelská inflace a v polovině měsíce poté zasedá americký Fed (14/12) a Evropská centrální banka (15/12). Právě zasedání centrálních bank rozhodne o vývoji na eurodolaru v samotném závěru letošního a na začátku příštího roku.
S ohledem na řadu rizik v eurozóně a utaženou měnovou politikou v USA však podle mě zatím čas na obrat v trendu a udržitelné posilování eura nenazrál. Nejpravděpodobnějším scénářem pro horizont 1 – 3 měsíců je podle mě nyní přesun obchodování do širšího okolí hranice 1 USD/EUR.
Autor je analytik společnosti Akcenta
