Průmyslové podniky si za posledních dvanáct měsíců prožily hodně dynamický vývoj. Loni na jaře byla řada z nich nucena přerušit výrobu, a to včetně mamutích závodů jako například Škoda Auto, na které je řetězově navázána řada subdodavatelů. Zastavení výroby se promítlo do hlubokého propadu průmyslu, když produkce ve 2. čtvrtletí loňského roku poklesla meziročně o tři čtvrtiny. Pod výrazný pokles HDP ve 2. čtvrtletí loňského roku o 10,8 % se přitom průmysl podepsal z poloviny, píše v autorském textu pro Aexport analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák a pokračuje:
Druhá polovina loňského roku včetně jeho samotného závěru byla pro změnu charakterizována silným oživením průmyslové aktivity. Restriktivní vládní omezení se negativně promítla primárně do sektoru služeb, zatímco dopad na průmysl byl minimální. Důkazem jsou čísla ze 4. čtvrtletí, kdy se v meziročním srovnání průmysl jako celek dokázal dostat do černých čísel (+0,4 %) a nové zakázky meziročně vzrostly o 5,5 %, což je nejrychlejší tempo za poslední tři roky. Oživení v rámci jednotlivých průmyslových odvětví samozřejmě probíhalo diferenciovaně a zatímco např. automobilový průmysl jel již na plné obrátky, tak rozjezd ve strojírenství probíhal o poznání pozvolněji. V souhrnu to však nic nemění na celkovém obrázku zlepšující se situace ve zpracovatelském průmyslu jako celku.
Prodlevy v dodávkách, růst nákladů
Ačkoliv z letošního roku zatím žádná tvrdá data k dispozici nejsou, tak předstihové indikátory naznačují, že trend silného oživení pokračuje. Rychlé tempo si i nadále udržuje jak samotná produkce, tak i nové zakázky, což se promítá i do růstu zaměstnanosti v průmyslu. Když k tomu přidáme velmi solidní průmyslová čísla z Německa, tak by se na první pohled mohlo zdát, že situace v průmyslu je k aktuálním okolnostem přímo vynikající. To je však jen jeden úhel pohledu, ten pozitivní. Existuje však i druhá strana mince.
Průmyslové podniky totiž v posledních měsících stále intenzivněji trápí komplikace v dodavatelských řetězcích. Situace v tomto směru není ideální od loňského jara, ale v posledních měsících došlo ke zhoršení. Narůstající prodlevy v dodávkách se stále více promítají i do zrychlujícího růstu vstupních nákladů. Vzhledem k tomu, že si průmyslové podniky chtějí zachovat v nelehké době konkurenceschopnost, tak zatím jen minimálně promítají růst cen nákladů do cen svých výstupů, což je dostává pod finanční tlak. Zároveň zde dochází ke kumulaci inflačních tlaků, které se mohou zprostředkovaně v průběhu roku začít výrazněji promítat i do spotřebitelské inflace.
Rozpočet pod tlakem
Zrychlující ceny vstupů a prodlevy v dodavatelských řetězcích však aktuálně nejsou jedinými problémy, které průmysl trápí. Vzhledem k alarmujícímu vývoji covidové situace v ČR se nucené omezení produkce nad průmyslem vznáší jako Damoklův meč. Ačkoliv vláda přerušení produkce vesměs striktně odmítá, tak tuto variantu zcela vyloučit nelze. Jasněji může být v tomto ohledu v polovině března.
V každém případě by mělo opakování loňského jara v průmyslu velmi negativní dopad na vývoj české ekonomiky jako celku. Předpokládané hospodářské oživení by se posunulo hlouběji do 2. čtvrtletí. Státní rozpočet by se dostal pod ještě větší tlak než nyní a Česká národní banka by byla nucena posunout signalizované zvýšení úrokových sazeb. Negativní by byl i dopad na kurz koruny.
Česká měna v závěru února oslabila nad hranici 26 CZK/EUR a na udržitelný návrat zpět pod 26 to do doby, než dojde ke stabilizaci covidové situaci, nevypadá. Případná uzavírka v průmyslu by však mohla korunu dočasně katapultovat až k hladině 27 CZK/EUR, kde se naposledy obchodovalo loni v listopadu.
